![]() |
![]() ![]() ![]() |
|
![]() ![]() |
Na této stránce jsou uveřejňovány odpovědi na Vaše dotazy. Novou otázku můžete přidat vyplněním formuláře.
Pište prosím česky (se znaménky)!
Do interní diskuse členů KORUNY ČESKÉ KLIKNĚTE ZDE.
Položit novou otázku: Po odeslání formuláře bude Vaše otázka položena představitelům KORUNY ČESKÉ. Poté, co na ni odpoví, bude spolu s odpovědí zobrazena na této stránce. Duplicitní či vulgární otázky nebudou zodpovězeny. Prosím uvádějte své kontaktní informace (zejména email), abychom Vám mohli zaslat odpověď.
Zdravím a pozdravuji. Mám několik dotazů a vzhledem k obsáhlosti daných témat se pokusím je položit pokud možno co nejstručnější cestou. Mým prvním dotazem je: co vše je třeba v naší zemi k založení Rytířského řádu. Informace o tomto jsou naprosto nezjistitelné a jediný známý případ je řád založený Danielem Landou o kterém ovšem bohužel není známo také nic. Druhý dotaz: Jeden z poměrně zásadních vlivů šlechty a rytířstva na společnost, který je často opomíjen, je morální a sociální příklad. Již děti si hrály na rytíře a i dnes je stále vžita představa rytíře jakožto archetypu paladina - ochránce a duchovně čistého člověka s hlubokým vztahem ke cti a spravedlnosti. Jsem toho názoru, že dnešní společnosti takovýto idol chybí a jako vrchol toho co může člověk dosáhnout jsou představovány hvězdy showbyznysu a bohatí podnikatelé (typ Bill Gates). Nezdá se vám, že ukazování bezcharakterního prospěcháře, který si neklade ve své cestě za bohatstvím žádných zábran (nemyslím Gatese, hovořím obecně o archetypu "boháče") jakožto ideálu úspěšného člověka je až patologickým jevem společnosti? Nebo je to právě přímý důsledek neexistencí jiného silného ideálu jakým bylo rytířstvo, templářské a jiné řády? Vzhledem k silným sympatiím k vaší straně mě zajímá ještě jedna otázka, pro mne poměrně důležitá: Volební systém - Vy sami, jakožto lidé a strana, ztotožnili by jste se s volebním systémem založeným na základní myšlence, že právo určovat další směr státu (tj. volit) by měli jen ti kdož jsou nějakým způsobem státu prospěšní? (Tj. pracující a samostatně výdělečně činní etc.. Právo volit by bylo odebráno osobám nepracujícím a/nebo pobírajícím podporu v nezaměstnanosti či starobní důchod = osobám přímo závislým na podpoře těch kdož pracují)
Vaše otázka míří k definici co je vlastně šlechta či jaký charakter by měla mít společenská elita. Charakter elity pak dáváte do souvislosti s rytířskými ideály, potažmo rytířskými řády. Dnes již obecně respektované a legitimní rytířské řády nevznikají. Minulost znala dva typy takovýchto institucí. Existovaly, a dnes spíše jen přežívají, rytířské řády Katolické církve. Obecně vzato idea vojenských řádu je skutečně ideou katolickou a vojenské řády takto vznikly. Pak u nás, ale i v jiných zemích, existovaly rytířské řády světštějšího charakteru. Ty byly založeny panovníkem, který byl jejich protektorem či velmistrem a sdružovaly šlechtu, ale také nešlechtice. Většinou šlo o lidi jež prokázali službu monarchii v rámci armády. V současnosti se vyrojilo značné množství občanských spolků, v nichž si lidé, tu více a tu méně, hrají na rytířské řády, nevyjímaje „řád" Ordo Lumen Templi založený D. Landou. Problémem těchto tzv. řádu je, že nejsou schopny udržet ideu, která rytířství skutečně činí tím, čím v minulosti bylo. Většinou se jedná o duchovně širokospektrální čili gnostické spolky, které pěstují ješitnou touhu ověsit se plášti, meči, řády, tituly a hlavně zažít atmosféru „pasování". Vše pak většinou skončí ve ztracenu, protože lidé nakonec zjistí, že symboly a dokonce ani činnost řádu jim sama o sobě nepomůže restaurovat skutečného ducha rytířství, tedy rytířské ctnosti. Ono to koneckonců ani v silách člověka není a skutečné rytířské řády a samotná idea rytířství organicky vyrůstá z křesťanství ba přímo z katolicismu. Dnes se bohužel i Katolická církev chová, vůči zbytkovým katolickým vojenským řádům (Suverénní maltézský řád, Německý řád, Řád sv. Lazara Jeruzalémského atd.), jakožto k historickým přežitkům. Sami katolíci (laici i církevní hierarchie) je vnímají jako pouhé humanitární organizace, ale nikoliv jako část Církve bojující. Dokonce i členové těchto řádů sami sebe vnímají co zvěstovatele „nového" evangelia, kde není hlavním tématem pravda a víra, ale láska, která je však vykládána jako bezbřehá spolupráce téměř se všemi duchovními proudy, tedy dokonce i se svobodnými zednáři. Vždyť jde prý o normální filantropy a milovníky humanity, ne? Duchovně tedy z vojenských řádů nezbylo téměř nic, jen skořápka a z hlediska katolické věrouky jde spíše o obílené hroby. Je to smutné. Jde-li o panovnické rytířské řády (Řád Marie Terezie atd.), tak ty skončily s habsburskou monarchií. Jejich členům zbyly řádové dekorace a metály a jejich smrtí se tato kapitola uzavřela. Ona touha lidí po řádu a řádech sice naznačuje, že zde cosi chybí (ideál, rytířství, mužství, ctnosti atd.), ale postmoderní člověk nechápe podstatu. Mylně se domnívá, že on určuje co je pravda a co lež, co je dobro a co je zlo a vše podřizuje vlastním choutkám a pak se tedy i v duchovní sféře chová jako normální konzument (bere jen to co mu vyhovuje a co si zaplatí). Řád neznamená přeci formální uspořádání čehosi, ale plnou akceptaci Božího řádu v rovině osobní a teprve z této akceptace vyrůstá služba stálé obrany pravdy či péče o nemocné. Bez tohoto vždy půjde jen o egoistickou hru a směšnost. Volební právo kdysi bylo vyhrazeno elitám. Mnohým se to zdá být nespravedlivé, ale zůstane pravdou, že jen tehdejší elity byly skutečně kompetentní učinit důležitá rozhodnutí, protože měly pro volbu plnost informací, jež byly dány rovněž hlubokou znalostí věcí (např. hospodářská zkušenost - správa jejich panství atd.) Dnes nemáme informace, jen manipulační vodítka, která "lidu" dodává mediální průmysl. Jde o dost patovou situaci. Po zkušenosti již víme, že všeobecné hlasovací právo nikterak nezajišťuje kvalitní vládu. Mnohdy spíš věci komplikuje a do popředí se dostávají lidé, kteří jsou úspěšnými podvodníky a rétory, jež si zaplatí svou image. Jenže, kdyby zase mohly volit jen ony současné „elity", (Gates, Rothschild, Soroš, Lauder, Mudroch, Rockefeller atd.) tak by velmi rychle vypukla diktatura, střižená dle knihy G. Orwella 1984. Přesto se domnívám, že tímto směrem se západ pomalu ubírá, a to způsobem "salámové revoluce". Většina selsky uvažujících lidí už dnes ví, že skutečnou vládu třímá úzká skupina vlastníku strategických světových zdrojů. Když budeme předpokládat, že politikou zhnusený lid, by skutečně dal své hlasy malé a zatím nikdy nevládnoucí straně (např. KČ či PaS), je předem jasné, že mediální trh rozpoutá neuvěřitelnou kampaň, pokud se předáci této strany nebudou chtít přizpůsobit tzv. vyjetým kolejím vládnutí. Světové elity, vládnoucí globální ekonomice, by takové vládě rovněž šly po krku a začaly by takovou zemi izolovat, čímž by lid, jemuž je bližší košile než kabát, začal na vlastní volbu nejspíš reptat a tuto vládu by nakonec pohřbil. Taková strana by potřebovala pevné lidi a vůdčí typy. Jen si všimněte, že kdekoliv se ve světě dostane k moci člověk či strana, která se chce např. osvobodit od tzv. globálního trhu a dělat pro národní ekonomiku, chce na pracovním trhu upřednostnit vlastní lidi, nikoliv přistěhovalce či kapitálové žraloky ze zahraničí či chce se bránit všeobecné masové imigraci je okamžitě napadena z fašismu, ne-li přímo z nacismu atd. To přeci není náhoda. Přesto bych souhlasil, že člověk visící na sociálním systému, který svou prací udržují jen pracující lidé, by neměl mít volební právo. Pokud do systému nic nevnáším, tak nemám přirozené právo o něm spolurozhodovat. AvH
Zdravím, jen mě už dříve napadla jedna věc(doufam ze se to snad tak prosazovat nebude muset). Jelikož mám kromě monarchismu rád také vojenství tak mě napadlo kdyby se nějaký vyšší armádní činitel rozhodl násilnou cestou změnit vládu (nebo silný militantní ,,občan,,) a pak by obnovil monarchii se zákony, které by byly pro monarchii nezbytné... ovšem konstituční monarchii a následně pak předal vládu nad zemí panovníkovi (a parlamentu) a spokojeně se odebral někam do ustraní nebo do karibiku... jaký postoj byste k takovému člověku zaujímali...?? Mirek D.R.P.
Toto je velmi hypotetická otázka na kterou nelze odpovědět jednoduchým způsobem. Předně jsou s vojáky, kteří hodlají silou změnit systém, velmi různé zkušenosti. Problém je čistě lidský. Když se člověk technokratického typu s nedostatkem ctností a velkorysosti dostane do postavení téměř neomezené moci, většinou mu to sedne na mozek. Jako příklad můžeme uvést uherského admirála Hortyho, který i přes slib loajality králi s císaři Karlu I. s ním nakonec začal soupeřit. I generál Franko začal pomýšlet na restauraci španělské monarchie poměrně pozdě, neb neměl rád Bourbony. Dokonce nabízel španělskou korunu i synu Karla I. Otovi Habsburskému, který ji ovšem odmítl, protože s korunami se nehandluje. Každopádně by šlo o poměrně výjimečnou a zároveň riskantní událost s velmi nejistým výsledkem. Přesto nelze popřít, že by se našli vojáci schopní a čestní, kterým jde skutečně o budoucnost a nikoliv o osobní prospěch. Raději se však držme standardních postupů a věřme v sílu ideje a schopnost lidského rozumu ji pochopit a přijmout za svou.
AvH
Chtel bych Vas povzbudit ve vaší záslužné práci pro náš národ. Jste pro mne nejdůvěryhodnější politická strana a s vašim politickým programem naprosto souhlasím. Přál bych si konec zkorumpovane republiky a navrat k naší staré monarchii. Jen tak dale!
Děkujeme Vám za důvěru. Stále je potřeba lidí, kteří pochopili a jsou ochotni se postavit za dobrou věc a to navzdory společenským trendům a různým tlakům. AvH
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jaký nárok mají na trůn přímí potomci Františka Josefa I. a jestli bysjte mi nemohli napsat jejich jména neboť jsem se jich nikde nedočet. Ještě bych chtěl dodat,že souhlasím se soukromým názorem již níže zmíněného, avšak to nebude tak snadné neboť na školách se historie probírá málo smysluplně a mnoho studentů si myslí, že šlechta vždy jen panovala ,,bezhlavě" a žila si v přepychu, což aspoń dle mého názoru není pravda, mělo by se to zlepšit. Znalost českých dějin u našeho národa je velmi malá. Poslední dotaz jestli bude u císařské hrobky probíhat tohoto roku nějaká ceremonie u příležitosti úmrtí císařovny Alžběty zvané Sisi. Děkuji vám za vaši odpověď, jsem rád, že je zde, v našem státě taková suverénní strana, přeji mnoho úspěchů
Nároky dětí a vnuků císaře Františka Josefa a císařovny Alžběty na trůn jsou nulové. Císař František Josef I. a Alžběta Bavorská (zvaná Sisi) měli pouze tři děti. Jednoho syna a dvě dcery. Nejstarší byla Gisela (1856 – 1932), následuje korunní princ Rudolf (1858-1889) a Marie Valérie (1868-1924). Rudolf byl následníkem trůnu. Zemřel však v Maeyrlingu, prý vlastní rukou, ale dodnes existují i jiné verze tohoto záhadného případu. Se svou ženou Štěpánkou (dcerou belgického krále Leopolda II.) měl jen dceru Alžbětu Marii. Tu nazývali Erzsi nebo také rudá arcivévodkyně (1883 - 1963). Alžběta Marie si prosadila nerovnorodou svatbu s princem Otto Windischgraetzem. Z tohoto manželství vzešly čtyři děti, ale v roce 1924 bylo manželství rozvedeno po neuvěřitelné tahačce o děti. Alžběta se zřekla nároků na trůn a vstoupila do sociálně demokratické strany. Znovu se provdala za sociálního demokrata, učitele, politika a vůdce Schutzbundu Leopolda Petzneka (1881 – 1956). Tato větev je tedy zcela mimo hru. Nejstarší dcera císaře Františka Josefa a Alžběty, Gisela, se v roce 1873 provdala za bavorského prince Leopolda a měli spolu čtyři děti. Po převratu v roce 1918 se přihlásili k rakouské republice a bylo je možné spatřit u voleb do národního shromáždění 19. ledna 1919. Zde tedy nejsou také žádné nároky. Tentýž případ je však i nejmladší dcera Marie Valerie. Ta se v roce 1890 provdala za Františka Salvátora z toskánské větve Habsburků. Z toho manželství vzešlo deset dětí. I tato rodina se však po převratu zřekla následnických práv a podepsala roku 1919 zákon o Habsburcích, čímž si zachovala jmění a rodina mohla zůstat v Rakouské republice. Primárně však následnictví mělo přejít na korunního prince Rudolfa, jenže po jeho vraždě či sebevraždě v Mayerlingu byla monarchie po této přímé linii bez následníka. Logicky pak přešlo následnictví na děti bratrů Františka Josefa I. Konkrétně na děti jeho mladšího bratra Karla Ludvíka. Tím se dostal do pořadí Ferdinand d'Este jako nejstarší syn Karla Ludvíka. Když byl pak zavražděn s hraběnkou Chotkovou (vévodkyní z Hohenbergu) v Sarajevu (28. června 1914) přešlo následnictví nikoliv na jejich děti (důvodem byl jejich nerovnorodý sňatek), ale na jeho mladšího bratra Otu Františka Josefa ( říkali mu krásný Otto). Když Ota zemřel v roce 1906 ve Štýrském Hradci na akutní zánět hrtanu (tehdy se hovořilo, že jde o těžký syfilis) stal se následníkem jeho nejstarší syn Karel, dnes blahoslavený mučedník své pomatené doby. Karel pak nastoupil na trůn po smrti Františka Josefa I. 21.11.1916. Následnické vztahy byly tedy vyřešeny již tenkrát. Je potřeba si uvědomit, že přelom
AvH
jen poznámka: volba panovníka v referendu, je republikánský princip, nikoli monarchistický. V čem by se jinak lišil prezident volený v referendu od panovníka voleného v referendu, který má být panovníkem z bpží milosti, ne z milosti lidu.
Ano, referendum je republikánský princip, který lze navíc velmi snadno zneužívat, a to stejným způsobem jako princip zastupitelské demokracie, co výtahu do "vyšších sfér". Referendum o panovníkovi považuji za nesmyslné. Je otázkou, jestli by nemělo smysl při transformaci republikánské státní formy ve formu osvědčenou a tradiční tedy monarchistickou. I to má ovšem svá úskalí. Jak všichni víme, obraz světa je lidu tlumočen médii a média nejsou nezávislými organizacemi, jejichž primárním zájmem je objektivita. Mají své vlastníky a ideology. Navíc je účinná kontrola, byť tzv. veřejnoprávních médií, spíše formální a téměř bezzubá. Populus (lid) prostě věří, že tisk je svobodný a to mu stačí, byť to pravda není. I kdyby tomu nevěřil, tak se zase nestmelí, aby zahájil účinnou obranu proti mediální manipulaci a očerňování lidí či celých skupin. Když média zahájí kampaň, většinou se jim podaří objekt svého zájmu zdecimovat, protože možnosti obrany jednotlivce jsou omezené, a to ve všech ohledech. Referendum tedy považuji za poslední věc na kterou bych si při transformaci systému vzpomněl, protože lid by zřejmě zvolil za krále popového zpěváka či hokejistu a v rámci výroku "smrádek, ale teploučko" by zřejmě hodlal zachovat i onen původní republikánský systém. Alespoň máme přeci na co nadávat na pivem, ne? AvH
Dobrý den, v odpovědi na otázku, kdo by byl nastávajícím českým králem, jste v pořadí legitimity vynechali rod Hohenbergů, který je na druhém místě po Habsburcích. Teprve po nich by přicházela v úvahu volba krále z některého českého šlechtického rodu popř. z jiných evropských panovnických dynastií. Nebo máte jiný názor?
Souhlasíme. Ano, v druhém sledu po Habsburcích by byli, z hlediska zachování nástupnických práv, Hohenbergové.
Zdravím, kde přesně by bydlel na ,,Hradě,, král? Bylo by to na hradě např. v královském paláci nebo jak oprezident ,,někde u hradu,, v drahé (ošklivé) vile??? která je placena z daní nás občanů...
Rozhodně by král měl bydlet na Pražském hradě. Prostory by samozřejmě měly splňovat funkci pohodlného a klidného bydlení (dnes je hrad velmi živým místem turistického ruchu) a také reprezentace. I tyto podmínky jsou totiž výrazem toho, jak si národ váží své hlavy státu. AvH
Vážené předsednictvo, jako vás i mne imponovala myšlenky obrody a renesance českého království;mám na Vás několik dotazů,ten nejpřednější,kdo BY BYL NASTÁVAJÍCÍM králem českým? A jakých kritérii byste případného uchazeče vybírali. předem děkuji a s přáním krásného dne Martin II. Děčínský
Velmi častá otázka a již mnohokráte zodpovězena. Monarchie nemá smyslu bez dodržení práva a kontinuity. Zcela legitimní nárok mají na český trůn potomci posledního českého krále bl. Karla I. Pokud by došlo k výslovnému zřeknutí se tohoto nároku, tak připadají v úvahu příslušnící jiných českých šlechtických rodů, kteří zde trvale žijí a svou činností obohacují tuto zemi. Volba krále z "lidu" či z nějakých lokálních elitářů je tou nejméně vhodnou variantou a celé myšlence by neprospěla. Z prostého důvodu. Většina elitářů v praxi života většinou preferuje pouze své zájmy a sledují vlastní ekonomický prospěch. O mravní hodnotě i jejich tzv. dobrých činů (charita či pronárodní proklamace)se dá mnohdy pochybovat, protože tvorba osobní mediální image je součástí pozemských úspěchů těchto lidí. AvH
Rád bych se zeptal, jaký je důvod toho, že monarchistické státy mají stabilnější vládu a lepší ekonomiku?
V dnešní době je politická stabilita poměrně vzácný jev, především když hovoříme o západních demokraciích. V této chvíli ani konstituční monarchie sama o sobě nezaručuje politickou stabilitu. Nejde však o rys monarchistického systému, ale především o rysy demokratického vládnutí, které je svázáno s volebním systémem, a rovněž s manipulací voličů, tedy mediálně formovaného vědomí, co vlastně volič chce a co ne. Jestliže se dnes konstituční monarchie jeví, jakožto poněkud stabilnější, tak snad proto, že v politické tradici a společenských mravech těchto zemí přetrvávají jisté hodnoty minulosti. Druhým důvodem je však skutečnost, že demokracie stojí na kompromisech. Ty jsou však tak hluboké, že ze snahy vést zemi k nějaké jasnější budoucnosti a blahu obyvatelstva, nakonec nezbývá téměř nic a demokracie pak degeneruje k pouhé technologii moci ve formě střídání politických stráží. Monarchie by mohla poskytnout několik výhod. Provázaní s minulostí a pozvednutí dobrých kontinuálních tradic země. Nepřehlédnutelnou reprezentaci a úsilí pozvedat ku správě věcí veřejných ty z nás, kteří vskutku byli či jsou přínosem zemi, a to jak mravně, tak profesně (uznání šlechtictví). Navíc, jestliže by byl panovník dědičný a navazoval tak na dlouhou tradici našich panovnických rodů, je zde silný předpoklad, že dobrá správa země se stane přirozeným rodinným zájmem královské rodiny. Každá normální rodina přece má zájem na tom, předat své „rodinné stříbro" v lepším stavu svému potomstvu než jej obdrželi rodiče. To vše ovšem vyžaduje poptávku po společenských změnách, přičemž je logické, že stávající systém nikdy nepodkopne nohy sám sobě, protože z dnešního společenského a ekonomického chaosu má mnoho lidí užitek. Mnohým dnešním monarchům tedy vládnou přes jejich hlavu ekonomické nobility, provázané s „demokratickými" politickými lobby. Neusilují o likvidaci monarchie samé, protože proč ji likvidovat a navozovat tím atmosféru militantní revoluce, čímž by lid ztratil pocit bezpečí, klid na práci a konzumaci. Vysvětlení, proč dnes vládu primárně neurčují panovníci, je prosté. Evropský člověk uvěřil liberálně-levicovému konceptu francouzské revoluce, že když si vybere elity mezi sebou, zajistí mnohem lepší vládu a správu věcí veřejných. Že šlo od samého počátku o mýtus již demonstrovala jakobínská doba, avšak stále jest tomu věřeno a tato víra jest pěčlivě udržována. Přesto je však v zemích kde se monarchie udržela větší šance, že panovník zasáhne nebo bude situací povolán k reálné vládě, nikoliv jen k formální či reprezentativní funkci, zvlášť v čase společenské krize. Komu lid uvěří?
AvH
Dobrý den, jen moje zamyšlení. Česká Svatováclavská roruna byla určena ke korunovaci českých králů, věřím, že se dožiju toho, že ji spatřím na hlavě zvoleného českého krále, již v konstituční monarchii, kterou si přeje stále více občanů naší země. Je nedůstojné, aby byly korunovační klenoty vystaveny u příležitosti druhého zvolení prezidenta. Pražský hrad byl a věřím, že bude sídlem panovníka a ne úředníka. Deus Rex Patria J.Trlica
Souhlasím s Vámi. Odráží to v sobě dvě věci. Republika a její "elity" se rády chlubí cizím peřím, přičemž by Karel I. (IV.) tento druh úřednictva z Českého království nejspíše vykázal. Pak je však za tím skryta touha vládnoucí "elity" pasovat se na morální pokračovatele vznešených tradic monarchie. Jak silně musí šimrat ješitnost a pýchu politických uředníků všechna ta symbolika monarchie a lesk minulé slávy. Moc rádi by stvořili novou monarchii, pasujíc sami sebe na české krále a šlechtu. Nikdo to ale nahlas neřekne, to je jasné všem. AvH
Položit novou otázku: Po odeslání formuláře bude Vaše otázka položena představitelům KORUNY ČESKÉ. Poté, co na ni odpoví, bude spolu s odpovědí zobrazena na této stránce. Duplicitní či vulgární otázky nebudou zodpovězeny. Prosím uvádějte své kontaktní informace (zejména email), abychom Vám mohli zaslat odpověď. |
Často kladené otázky
Jak si nastolení konstituční
monarchie představujete v praxi?
V prvé řadě je třeba o správnosti a reálnosti obnovení a výhodách ústavní monarchie přesvědčit občany. Poté je zcela zásadní, abychom se na základě dobrých volebních výsledků stali rovněž silnou stranou parlamentní. Kdyby se tak stalo, bude nutné ve spolupráci s ostatními demokratickými stranami upravit ústavu. Skutečně chcete nahradit
stávající demokracii monarchismem?
Je rozšířeným omylem, že existuje rozpor mezi demokracií a ústavní monarchií. Z toho bychom rovnou mohli dovodit, že stávajících jedenáct evropských států, kde spolehlivě toto osvědčené státní zřízení funguje, je nedemokratických. To by se asi občané Lucemburska, Švédska, Dánska, Británie, Španělska atd. pěkně poděkovali. Vždyť přeje-li si většina občanů dědičnou hlavu státu, jde jednoznačně o jejich zcela demokratickou volbu. Zcela demokratická je rovněž skutečnost, že v konstituční monarchii je panovník vázán ústavou, tedy nejvyšší právní normou státu, přijatou a schválenou občany většinou prostřednictvím jejich volených zástupců. Máte i jiný program, krom
prosazení konstituční monarchie?
Samozřejmě, jako každá jiná strana i KORUNA ČESKÁ, kromě své priority – tj. obnovy konstituční monarchie ve stávajících státních hranicích, má svůj program. K němu je nutno uvést, že ho nelze bez dalšího zařadit mezi programy jednoznačně „pravicové“ nebo „levicové“. My totiž důsledně vycházíme ze snahy o prospěšnost většině, nikoli úzké politické skupině či nějaké společenské vrstvě. Je samozřejmé, že za těchto okolností v jednotlivých bodech může náš program korespondovat z části nebo někdy i zcela s návrhy ostatních politických stran. Na rozdíl od různých „ředitelů zeměkoule“ si však nečiníme žádné nároky na svou jedinečnost, a proto jsme při jeho realizaci, v případě našeho politického úspěchu, připraveni na jeho prosazování spolupracovat se všemi ostatními demokratickými stranami. Koho vidíte na českém trůnu?
Personální obsazení českého trůnu je nejčastější, ba přímo až obligatorní otázkou směřující na KORUNU ČESKOU. K tomu vždy KČ podotýká, že samotné personální obsazení trůnu není její prioritou, neboť tou je ústavní cestou, tedy demokratickými prostředky provedená obnova království českého. Je však pravda, že řekneme-li „A“, je třeba říci i „B“. K tomu tedy nutno konstatovat, že vlastní personální obsazení trůnu (přijetí dynastie) není v pravomoci ani kompetenci KČ, ale toto svrchované právo náleží jen lidu, tedy občanům, kteří se tak mohou rozhodnout přímo nebo prostřednictvím svých volených zástupců. KČ v souvislosti s personálním obsazením trůnu upřednostňuje následující tři možnosti řešení této otázky. Za prvé postupovat cestou legitimity a kontinuity, tj. za českého krále povolat zákonného nástupce zatím posledního českého krále, blahoslaveného Karla I. Habsbursko-Lotrinského. Druhou možnou cestou je cesta diskontinuity a obsazení českého trůnu dynastií novou, pocházející z některého významného českého historického rodu. Třetí možností je potom obsazení českého trůnu příslušníkem jiné evropské dynastie, a to bez ohledu na to, zda jde o rod panující, či dočasně nikoliv. Jak se ke KČ stavějí příslušníci
šlechty?
Mnoho lidí si bohužel dodnes myslí, že jsme stranou šlechtickou, či jakýmsi šlechtickým klubem, a v minulosti nebylo výjimkou, že někteří zájemci o členství v naší straně dokonce vznášeli dotaz, zda je toto členství možné, když jejich původ je veskrze občanský. V těchto souvislostech musíme jednoznačně konstatovat, že KČ je stranou občanskou, zcela otevřenou a také bezkonfesní. Je budována zcela demokraticky, a to v souladu se zákonem o sdružování v politických stranách a hnutích. Našimi členy jsou příslušníci všech možných profesí a sociálních skupin, tedy pochopitelně i příslušníci z řad aristokracie. KČ nehájí zájmy žádné úzké skupiny obyvatelstva, ale řídí se vždy zájmy prospěchu celku a vlasti, což pochopitelně nikterak nepřekáží našemu vztahu k aristokracii, jejíchž příslušníků si vážíme. V této souvislosti také považujeme zákon o zrušení a zákazu užívání šlechtických titulů za zcela vyhaslý a nefunkční, neboť samotný titul jeho oprávněnému nositeli nezaručuje oproti ostatním žádné výhody a je pro něho pouze (!) zavazujícím imperativem. Prohlášení KORUNY
ČESKÉ k otázce šlechtických titulů a rytířských řádů
KČ opakovaně prohlašuje, že nemá ve svém programu jakoukoliv obnovu mocenských privilegií šlechty. Zároveň si je ale vědoma toho, že zákon, jímž byly šlechtické tituly v r. 1918 zrušeny, je vyhaslý a anachronický. Kromě toho časem pozbyl své sankční složky. KČ bude v blízké budoucnosti iniciovat jeho zrušení. Do naplnění tohoto cíle je používání šlechtických titulů jak jejich oprávněnými nositeli, tak těmi, kdo je oslovují, věcí soukromé a dobrovolné volby každého osobně. Vycházíme z principu historické a právní legitimity a tudíž máme za to, že oprávněnými uživateli šlechtických titulů mohou být jedině potomci těch, kdo byli šlechtici před 18. 11. 1918 nebo byli do šlechtického stavu povýšeni císařem Karlem I. po jeho vynucené abdikaci a měli by tudíž být uvedeni v Gothajském almanachu. Dalším spolehlivým zdrojem informací v tomto směru jsou práce PhDr. Martina Petišky, PhDr. Petra Maška, PhDr. Richarda Pokorného, PhDr. Vladimíra Pouzara a Huga hraběte Mensdorff-Pouilly, Almanach českých šlechtických rodů a Almanach českých rytířských a zemanských rodů, dále odborný názor renomovaných genealogů a heraldiků, konzultovat je vhodné také Vídeňský titulář a v neposlední řadě je nutno také brát v potaz názor žijících historických šlechtických rodů. Členství a činnost v rytířských řádech je rovněž soukromou záležitostí členů KČ a nesouvisí s činností a členstvím v KČ, přičemž KČ respektuje i v této otázce názor odborníků: Rytířské řády ustanovuje a legitimizuje výhradně duchovní nebo světská moc (tedy papež, biskup nebo panovník, v případě ustanovení biskupem řád může působit pouze na území příslušné diecéze). Směrodatné je tedy v této otázce stanovisko papežské kurie, panovníků (ať již vládnoucích či trůnu přechodně zbavených) a také názor historických řádů. Lidé vám (jako neparlamentní
straně) nedají svůj hlas, protože mají strach, že
přijde vniveč.
Lidí, kteří takto smýšlí, je nám vlastně líto, neboť lze důvodně předpokládat, že jsou buď oběťmi masivně a cíleně šířených dezinformací stávajících velkých parlamentních stran, nebo se řádně neseznámili s volebními zákony, či jim vůbec nedochází, že takovýmto přístupem k věci je každá změna v našem státě předem odsouzena k neúspěchu. |
|||||||||||