Koruna byla pravděpodobně zhotovena při příležitosti císařské korunovace Oty I. v roce 962 v Římě. Byla používána až do poslední korunovace římsko-německého císaře Františka II. Dnes je součástí vídeňské klenotnice.

Uherská svatoštěpánská koruna nepochází z časů vlády uherského krále sv. Štěpána, který žil a vládl mezi lety 973 -1038, avšak obroučka koruny je rozhodně byzantského původu. Posledním uherským králem, který byl korunován touto insignií byl Karel I. Habsburský v roce 1916. Byla to jediná korunovace, kterou ve vypjatých válečných časech stačil realizovat a kdyby se události vyvíjely jiným způsobem, jistě by i chrám sv. Víta byl svědkem další korunovace českého krále. Karel I. toto rozhodně měl v úmyslu.

Byla zhotovena v roce 1602 za vlády císaře Rudolfa II. v pražské dvorské dílně jako rodová koruna Habsburského rodu. Zároveň však je symbolem důstojnosti císařského titulu. Toto vyjadřují čtyři reliéfy po stranách koruny. Ve skladbě drahokamů je však hluboká symbolika, neboť císař se zajímal o vliv a působení drahých kamenů. Od roku 1804, po likvidaci Svaté říše římské, vyjadřovala především císařskou hodnost rakouských panovníků z rodu Habsbursko-Lotrinského.

Císař Karel I. (IV.) z rodu přemyslovsko-lucemburského dal zhotovit tento významný symbol moci a umělecký skvost ku příležitosti své korunovace 2. září 1347. Koruna byla zhotovena v době, kterou "osvícenci" potupně nazývali "temným středověkem" a neustále přitahuje pozornost současníků. Císař římský a král český Karel I. (IV.) věnoval korunu sv. Václavu, hlavnímu patronu zemí Koruny české a každému dalšímu českému králi byla vždy pouze propůjčena. Císař Karel IV. tímto svým přáním a ustanovením vyjádřil rovněž svůj vlastní postoj ke světské vládě, kterou vnímal vždy jako službu a která je vždy jen propůjčena autoritou absolutní. Tvarem koruna navazuje na předcházející koruny Přemyslovců a také francouzských králů. Na koruně je celkem 19 safírů. 44 spinelů, 1 rubín, 30 smaragdů a 20 perel.